Dneska je na paškálu Yassmine, vlastním jménem Michaela Peřinová, jenž se čtenářům představuje jako tanečnice, modelka a fotografka. Přečtěte si  více o jejích názorech, myšlenkách a odpovědích na otázky:

Jsi součástí múz La Femme. Změnilo to nějak tvůj život, chování, anebo pocity?

Myslím, že to přišlo jakoby přirozeně, stát se múzou, ale každopádně mě to velmi potěšilo, když mě Riwaa oslovila a chtěla zařadit, což považuji za čest.  Možná mi to trochu ujasnilo pohled – názory na to, co La Femme ztělesňuje a jaká je naše filosofie, víc mi to pomohlo pochopit, co se snažím sama vyjádřit a co chci říct dalším ženám a veřejnosti. Určitě by každá žena měla vědět, jaké jsou její přednosti a jaká je, a s tím pracovat nadále. Všude kolem je něco krásného, což jsem ale začala sama vnímat taky až postupem času.

Bylas před přehlídkou La Femme hodně nervózní? Jak se u tebe nervozita projevuje? Máš na ni nějaký recept?

Já většinou nebývám nervózní, protože jsem zvyklá na veřejné akce a show. Dlouhá léta vystupuji a tancuji a vůbec se před lidmi prezentuji, takže nebývám nervózní. Nervozitu většinou cítím až pod tlakem okolí. Jsem hodně empatická, takže když jsou holky nervózní, tak i já, většinou tu chvilku těsně před, ale pak to spadne a vůbec necítím, že bych měla mít z něčeho strach. Takže když mě nikdo nevystresuje, je všechno fajn (smích).

Jaký byl tvůj dětský sen? Někdo chtěl být popelářem, někdo zase hrát videohry. Co tvůj? Vyplnil se?

Svým způsobem si myslím, že vyplnil, protože mí rodiče chtěli, abych šla na obchodku, ale já řekla ne. Jasnou volbou byla pro mě umělecká škola, vždy jsem inklinovala k umění a za tím jsem si šla. Nejdřív jsem chtěla být zpěvačka, jenže zakrátko jsem zjistila, že neumím zpívat, takže to by nešlo (smích). Pamatuji si, jak jsem chtěla být modelkou a to se částečně splnilo. Tancuji, fotografuji… dnes zkrátka dělám, co mě baví, ale ta cesta je pořádně těžká, protože ne vždy vám to okolnosti dovolí, třeba tak, že fotografování se už nemůžu věnovat tolik jako dřív.

Jaký je tvůj normální den?

No, já ani žádný úplně normální den nemám, protože nemám žádný stereotyp (naštěstí poslední dobou), takže mé dny se dost střídají s tím, že když mám volno, tak jsem doma se svými kočkami a pracuji na zakázkách, anebo trávím čas se svým mužem a s přáteli. Občas upravuji a dotvářím své taneční kostýmy. Nedílnou součástí jsou taneční tréningy, což je taková skoro jediná pravidelnost. Teď skáču mezi vícero pracemi, momentálně nejvíc dělám grafiku, mám nějaké to natáčení, přehlídky, focení a samozřejmě čím dál více burleskních show a tanečních vystoupení.

Natáčíš film?

Spíš jen jako komparz a epizodní role, reklamy, ale doufám,že se povede něco většího, zatím se moc nepoštěstilo. Jinak ty menší šance jsou jen výdělek bokem, člověk zažije něco jiného a je součástí natáčení.

Taková větší věc – je mě možné vidět ve filmu Fotograf, skvělá zkušenost hrát s Karlem Rodenem a režisérkou Irenou Pavláskovou, opravdu moc milí lidé a profesionálové.

Čím ti lidé imponují? Jak se k tobě staví muži a jak ženy?

Já si obecně všímám zajímavých a charismatických lidí, ať už muž nebo žena, musí mě zaujmout svým stylem a vystupováním, tím, jak vypadá a jak se prezentuje. Většinou si nějakých obyčejných lidí nevšimnu anebo si je nezapamatuji a ti druzí mě naopak inspirují k mé vlastní seberealizaci. Jsem pyšná na to, že mám takových lidí kolem sebe spoustu, kamarádky a známé různých zajímavých profesí. To plně zahrnuje ženy a umělce kolem La Femme. Je skvělé, že jsme taková komunita a všichni si pomáháme a podporujeme se. A abych se k tomu vrátila, ono to s tím souvisí, ale velmi ráda pozoruji krásné ženy, které svým stylem, kouzlem a vyzařováním mají co nabídnout a jsou inspirující.

Jak se ke mně staví ženy a muži? Většinou na sebe strhávám pozornost. Dříve se to stávalo častěji, když jsem byla stylově výraznější, teď jsem v civilu víc umírněná a nepotřebují být tak nápadná, ale řekla bych, že ty reakce jsou většinou docela kladné a přijde mi, že se lidé obecně zajímají o to, kdo jsem. Třeba se mi stává, že ženy se občas dívají trošku odtažitě, závistivěji, a muži spíše chtivě, alespoň mám ten pocit. Na druhou stranu vím, že na oko nevypadám moc sympaticky a přístupně, ale to je jen první dojem, nejdřív musím s novými lidmi nějaký ten čas pobýt.

Dokážeš si ze sebe udělat legraci?

Asi určitě ano, snažím se nebýt vztahovačná a stále se to učím, je třeba nemít přehnané nároky sám na sebe, nebo se nechat vlastními pochybami o sobě pohltit. Myslím si,že člověk, když si všechno bere moc osobně, tak je něco v nepořádku s jeho sebepřijetím, ale to je takový ten proces u každého. Nechci se brát nějak extra vážně, protože to člověka hrozně ve všem svazuje.

Chtěla bys něco vzkázat čtenářům?

Vzkázala bych, ať jsou takoví, jací jsou, ať poznají, jací jsou navenek a uvnitř a aby se nebáli to dávat najevo. Se svými přednostmi i nedostatky, taková je myšlenka La Femme a já s tím souhlasím.

Něco na lehčí notu. Máš nějakou oblíbenou lžičku?

Asi ne, nemám nějakou speciální. Já mám samé obyčejné lžičky. Ale třeba budu mít jednou lžičky, které budou mé oblíbené.

To je vše o múze Yassmine, konverzace s ní byla velmi příjemná, pohodová a neobyčejná. Jako každá z múz se ráda směje, má na vše svůj vlastní Názor a užívá si života, jakkoliv může. Jsem si jistý, že o ní ještě uslyšíme, ať už na přehlídce, nebo v životě.