Další rozhovor byl sepsán v kavárně Dark Velvet, v příjemném koutku jejich kuřárny. Seznámil jsem se s Lindou, charismatickou a velmi aktivní novou múzou la Femme, jenž si nebere servítky, říká věci na rovinu a je to velká fanynka fantasie. Její odpovědi na otázky můžete přečíst zde:

Jsi součástí múz La Femme. Změnilo to nějak tvůj život, chování, anebo pocity?

Já jsem byla hrozně nadšená, že si mě Riwaa vybrala a dost mě to překvapilo. Na Valentýna přišlo hodně lidí, všichni neskutečně stylizovaní a tak dále, a přesto za mnou přišla J (blažený výraz).

Změnilo. Za prvé mám spoustu nových známých v Praze a za to jsem moc ráda, většina mých přátel jsou mimopražští a musím za nimi jezdit. Za druhé všechna ta setkání jsou pro mě vizuální orgie, všichni se krásně oblékají, chovají se na takové vyšší úrovni a přesto neskutečně přátelsky –  a je to pro mě napůl jako divadlo a napůl jako setkání s osobami z jiné doby.

Snažíte se ukázat ženám, že neexistuje prototyp krásy. Myslíš, že dnešní ženy potřebují popostrčit, aby si to uvědomovaly?

No jistě! Potřebují, neustálé jsou manipulované do nějakého prototypu a ve výsledku jedna vypadá jako druhá. A co je na tom blbé, že to ovlivňuje myšlení chlapů a ten prototyp čekají. Když se potom žena proti tomu „klišé“ bouří, jsou zklamaní.

Ženy si musí uvědomit, že nemusí kopírovat ten „idol“, ale musí se vnímat krásné tak, jak jsou, a být spokojené. Což neznamená na sebe zcela kašlat – nevážit si svého těla ukazuje, že je něco špatně s psychikou, že člověk nepečuje o to, co má. Existuje jedna věta, že vnější krása neléčí duši, ale je to dobrý začátek.

A co muži? Mají také prototyp? Co musí změnit, aby dohnali ženy, které se jim mílovými kroky vzdálily?

O mužích, alespoň z mého pohledu, zase koluje mýtus, že jsou empaticky slabší, hůře naslouchají. A tomu by se měli velmi rychle naučit.

Jaký byl tvůj dětský sen? Někdo chtěl být popelářem, někdo zase hrát videohry. Co tvůj? Vyplnil se?

Nevyplnil, chtěla jsem hrát v muzikálu, milovala jsem anglické a broadwayské muzikály. Bohužel nemám ideální tělesnou konstituci pro tanec ani zdraví, a za druhé mě nevzali na konzervatoř. A možná jsem se bála, že v České Republice je úroveň tak hrozná, že by to za to ani nestálo. A do zahraničí jsem jako malá opravdu odjet nemohla.

Ještě stále bych se chtěla věnovat zpěvu a tanci, alespoň na té úrovni, na kterou dosáhnu, i kdyby to mělo být pro zábavu mých známých, čímž se dostáváme k jistému vystoupení na La Femme (smich) a třeba jistému oboru do budoucna…

Jaký je tvůj normální den?

Ve volném dnu se vždy snažím setkat s přáteli nebo rodinou. Jak jsem občas vlk samotář, tak jsem jindy neskutečně kolektivní a akční, organizuji, vařím, zpívám, bavím lidi. Snažím se hodně cvičit (akrobacie, posilování, balet, na co mám zrovna náladu) nebo strávím podstatně delší čas v koupelně (moje nejoblíbenější místo v bytě!) a pak vyrážím ven. Často se to pojí s nějakou událostí, koncert nebo alkoholové posezení. Také se věnuji LARPu, už dvanáct let.

Co máš za práci?

Dělám v oboru PR a marketing – Jsem projektový manager, copywrighter, event maker… co je zrovna potřeba.

Máš zvířátko?

Mám králíka – beránka. Jmenuje se Major Margareta Houlihan.

Čím ti lidé imponují? Jak se k tobě staví muži a jak ženy?

Muži – vtipem, vyjadřováním, dlouhými vlasy (!), znalostmi. Muži, které neznám, se ke mně staví různě. Často potkám muže, který si myslí, že je největší alfasamec a ohromí mě jakoukoliv hláškou, která je ve výsledku trapná, anebo na to jdou polehoučku s komplimenty, bohužel ani to mě od neznámého moc neosloví. A pak je tu naštěstí sorta mužů, kteří se snaží spřátelit, baví se se mnou jako člověk s člověkem a ti jsou mi nejmilejší.

Co se týče žen – vzbuzuji v ženách sympatie, často pokud jsou mi podobné charakterově. Definovala bych to jako typ ženy trochu mužský, pro každou špatnost a bez divadélka „jsem křehká květina, starej se o mne nebo mě obdivuj.“ Ty „květiny“ mě právě dost často nemají moc rády.

Proč?

Protože jsem hlasitý a upřímný člověk. Umím se rychle spřátelit a nedělám kolem toho ciráty.

Co obdivuješ na ostatních múzách?

Jsou to ženy, které očividně závistivě nesledují a nehodnotí ostatní ženy. Chovají se přátelsky a elegantně, aniž by to hrály. Takže mám pocit, že se pak bavím s někým, kdo je mi blízký a přitom ho znám chvilku. Jsou to dámy.

Něco na lehčí notu. Máš nějakou oblíbenou lžičku?

Mám oblíbenou zlatou vykládanou vidličku, kterou nosím v drdolu. Nejsem moc lžičkový typ.

Povídání s Isi byla velká zábava u vínka. Dost jsem se poučil, protože jsem ji doposud moc neznal a nyní mohu s klidem říct, že ji rozhodně rád uvidím předvádět, co s múzami na molu dokáží.