Dnes se nám dostává do rukou rozhovor s Clare, bystrou a šikovnou slečnou a také budoucí maminkou. Poslechněte si, jak ona prožívala samotný počátek projektu, jaké jsou její názory a postoj k otázkám, jimiž byla oslovena.

Jsi součástí múz La Femme. Změnilo to nějak tvůj život, chování, anebo pocity?

 Z mého pohledu určitě.  Připadá mi, že jsem o něco průbojnější , mám malinko jiný náhled na svět a společnost a neberu se tolik vážně.

Snažíte se ukázat ženám, že neexistuje prototyp krásy. Myslíš, že dnešní ženy potřebují popostrčit, aby si to uvědomovaly?

To rozhodně. Mnoho žen, co znám, má problémy se svou postavou. Nejčastěji s bříškem nebo ňadry. Každá žena je krásná a je obrovská škoda, že si to ty ženy neuvědomují. Abych ale “podpořila“ ostatní dámy, přiznávám se, že se mi nelíbí moje nehty, protože jsou slabé a lámou se a s postupujícím těhotenstvím mám trošku problém se svým bříškem. Samozřejmě vím, že roste, a to je jen a jen dobře a případná kila beru spíš s díky, protože díky nim jsem ženštější a nejen ramínko na šaty, jako tolik proklamované a “dokonalé“ modelky, které se na nás dívají z časopisů, reklamních kampaní a záběrů z přehlídkových mol.  Co na tom, že máme celulitidu, mateřská znaménka a pihy nebo huňaté obočí? To všechno je naší součástí a já nevidím důvod to nenávidět. Ostatní vidí celek a ne jednotlivé části a případné nedostatky. Mějme se rády.

Jaký byl tvůj dětský sen? Někdo chtěl být popelářem, někdo zase hrát videohry. Co tvůj? Vyplnil se?

Já jsem chtěla být princeznou. Bohužel se mi to zatím nepovedlo, ale třeba do budoucna… (smích)

Podle maminky jsem už asi od pěti let chodila s obrázky oblečení a dušovala se, že budu módní návrhářka. Tento cíl mi už zůstal, protože jsem šla na oděvní průmyslovku a nyní, když je třeba, pomáhám Riwě s prací, protože je přeci jenom stále jen jedna a nemá tolik rukou a času, aby zvládla všechno a ještě si stihla odpočinout.

Čím ti lidé imponují? Jak se k tobě staví muži a jak ženy?

Především svou rozdílností. Nikdy totiž nenarazíte na dva úplně stejné. Nejspíš je to tím, s jako společností se stýkám, ale u mužů jsem zvyklá na přímost, galantnost a přátelskost hraničící s koketerií, ale za to si nejspíš mohu sama. J Ženy oproti tomu jsou z většiny hodnotící. Mnoho z nich, pravda, v kladném slova smyslu, ale nikomu není příjemné, když je pozorován…

Těšíš se ze sourozenců, anebo jsi nezávislá samotářka? Jak svůj úděl snášíš?

Jsem ze vskutku rozrostlé rodiny, ale že bych se těšila, to moc ne. Se sourozenci máme mezi sebou dost velké časové rozestupy, takže jsme si až tak k srdci nepřirostli. Nejstarší sestra má dokonce děti v mém věku, takže když jsem byla malá, brali mě se švagrem na výlety jako svoje “třetí dítě.“ Samozřejmě to nejhodnější.

Považuješ se spíše za introverta, který se raději než jít na párty zachumlá do deky a kouká z okna, anebo si nedokážeš bez lidí představit svůj život?

Tak trochu od obojího. Hodně záleží na tom, jakou mám momentální náladu. Někdy to dopadá tak, že než abych šla mezi lidi, tak si třeba zalezu do postele s knihou. Na druhou stranu jsem ráda obklopená lidmi, i když se s nimi nezapojuji do konverzace. Jsem takový ten pozorovací typ, co se skoro nikdy neopije a pamatuje si z večera vše, co dělali ostatní.

Dokážeš si ze sebe udělat legraci?

Někdy je to potřeba. Zvlášť, když jdu po ulici načančaná a snažím se dělat DOJEM a zakopnu na chodníku, který nemá ani jednu chybičku a je zcela v rovině. To zná asi každá.

Něco na lehčí notu. Máš nějakou oblíbenou lžičku?

No… co se týče lžiček, jsem taková malá kleptomanka. Ne, že bych si je brala úmyslně, ale vždy mi tak nějak zůstanou v tašce. Začalo to ještě když jsem chodila na střední a brala si svačiny s sebou do školy. Nakonec to dopadlo tak, že mám jenom z maminčina příborníku dvě lžičky. Stejně tak jsem to vedla, když jsem se v posledním ročníku na střední přestěhovala ke svému (nyní již bývalému) příteli. Od něj mi zůstala jedna docela nezajímavá jednoduchá lžička s vyraženou listovou “pseudokorunou“ a druhá, kterou jsem si vskutku zamilovala. Shodou okolností to nebyla ani jeho lžička, ale patřila do servisu jeho maminky. Je ražená velmi jednoduše, ale protože je hluboká a má v mých očích dokonalý tvar, je pro mě jednoduše TOP.

Rozhovor s Clare se mi vedl příjemně a plynule. Byl klidný a Clare si dávala záležet na odpovědích, až jsem si skoro připadal místy i zbytečný, že jsem ji nemusel do ničeho vybízet a pokračovala přirozeně sama a dále rozvíjela své myšlenky. Je svérázná a rozhodně stojí za to s ní prodebatovat například celý večer, jen je někdy těžké ji rozmluvit.